Ať už jste dřív sportovali, tancovali, anebo naopak vůbec, to je jedno… láká vás to čím dál víc a čím víc si o tomto sportu zjišťujete, tím více narážíte na příběhy lidí, kteří se do toho opřeli například až v pokročilém věku… maminky od několika dětí… lidé, kteří předtím pěstovali jen gaučink… lidi, kteří byli naprostí odpůrci jakéhokoli pohybu zavánějícího sportem… a teď visí na tyči hlavou dolů, vy si jen marně kroutíte krk, abyste z jejich fotografií vyčetli, jak anebo za co tam hergot drží… a vám to čím dál víc nedává a nedává spát, až se jednoho dne rozhodnete, že to prostě musíte zkusit! Protože když to zvládli oni, tak vy přece musíte taky. To by bylo, aby to nebylo, no ne?

A jak tedy začít? Seberte odvahu, šortky, ručník a k tomu třeba kámošku a přijďte to zkusit. První lekce pole sportu bývá drsná – padavky, princezničky, másla, mátohy a citlivky po ní můžou naprosto odpadnout, ale… to se stává opravdu málokdy. Zjistila jsem, že ve většině případů platí pravidlo, že jakmile už se odhodláte a přijdete vyzkoušet, už vám to nedá spát. Nejčastěji slýchaná výmluva začátečníků před první lekcí je: „Ale já nemám vůbec sílu v rukách, vůbec nevyšplhám!“ To ale na začátku skoro nikdo, lekce pro začátečníky jsou koncipované tak, aby je zvládl i člověk, co má problém se udržet v zatáčce v MHD. Každý postupuje jinak rychle a na to taky naše báječné lektorky berou ohled. A čím je tento sport vlastně tak strašně návykový i přesto, že bolí? Odpověď je strašně jednoduchá – rychlý progres. Jak už jsem psala – na první lekci máte pocit, že to, co vám lektorka vysvětluje, nezvládnete absolutně NIKDY a připadáte si tak trochu jako slon v porcelánu.  Ale vy přijdete podruhé a najednou to máte. Pak přijdete potřetí a jste zase o kousek lepší a už dokonce i začínáte cítit libé pocity při pohledu z tyče do zrcadla. A tak pořád dál a dál a dál. A že nemáte čas chodit dvakrát týdně pravidelně? No a? Tak přijdete jednou za 14 dní, pokrok u vás logicky bude postupovat pomaleji, ale bude! Je jasné, že pokud jste celý předešlý život pěstovali maximálně již výše zmíněný gaučink, budete kupředu postupovat pomaleji, než celoživotní sportovec, co machruje na vedlejší tyči. Ale BUDETE postupovat! Chápete? Tento sport není jen pro vyvolené… je opravdu pro všechny (krom padavek, princezniček, másel, mátoh a citlivek).

Je úplně jedno, jestli se pole sportem budete jen bavit pro své potěšení… anebo máte vysoké ambice a budete chtít jednou třeba vystoupit veřejně a třeba si poměřit síly v nějaké soutěži… chladná kovová tyč vám nedá nic zadarmo, uštědří vám nemálo modřin, mozolů a spálenin. Ale vycepuje vás k disciplíně a donutí vás nespokojit se a chtít víc, což se pozitivně odrazí i ve vašem životě. Na lekcích pole sportu/pole dance se vyšplháte z každodenního stresu, získáte sílu, nadhled (doslova), sebevědomí, nové přátele. Legenda praví, že i mnoho padavek, princezniček, másel, mátoh a citlivek se pole sportem zocelilo a dnes už se s úsměvem ohlíží za svým starým já.

Tak šup. První lekci máte na vyzkoušení zdarma. A navíc… v Tanceláři je to fakt bezva!

Alexandra S.

01.02.17 11:17

A to jsi zapomněla na babičky, co tam chodily jako doprovod s vnučkou....původně. Vnučka nechodí, bábina zůstala. Už ne jako doprovod, ale na tyči. Tedy ještě moc ne na tyči, ale to bude. Občas sice odcházím vzteky bez sebe, že už nikdy, ale..... ráno se dívám, na kdy se přihlásím.

Renáta P.

02.02.17 09:37

Musím se přidat k Alexandře,já šla do Tanceláře zkusit svou první hodinu kvůli dceři,která chtěla,abych si zkusila co dělá a už jsem tam zůstala.Tak je to fakt bezva a Motto co mají Přijdte se vytancovat......at máte jakoukoli náladu tak z Tanceláře odcházíte s úsměvem a spokojeni.

.

 

Blog o Tanceláři, pole dance, pohybu, tanci, o mně, a taky o vás a o všem a o všech okolo.