Šplhounka na dovolené

To bude fajn, říkám si. Odpočinu si, však to rameno si odpočinek už říkalo a vůbec všechno mě bolí. To ale pěkně naberu síly!

Prd. To platí možná tak první, maximálně druhý den dovolené. Den třetí už mám roupy a řeším, kterou dopravní značku znásilnit a nedostat pokutu. Pokud je to zimní dovolená, je tu další problém s přimrzáním k dopravnímu značení.

Naučila jsem se na výletech a dovolených vyhledávat dětská hřiště. V poslední době jsou totiž dost vytuněný a většinou na nich krom nejrůznějších náhražek najdete přímo šplhací tyč, což je super. No, teda super… pokud zrovna není noc, je tam spousta dětí se starostlivými rodiči, kteří jaksi pro můj trénink nemají pochopení. Už mám vychytaný tento scénář: zavolám do toho největšího davu dětí něco ve smyslu „Aničko, tak se koukej, jak se dělá vlajka!“ Tím odvedu pozornost, ale bohužel jen na chvíli. Každému starostlivému rodiči totiž za chvilku dojde, že ke mně žádná Anička nepatří. A taky určitě víte, že děti mají o pole sport opravdu veliký zájem, takže nehrozí si tyč uzurpovat jenom pro sebe. No a hádejte se s Marcelkem, na kterého zrovna přišly zlobíky a jehož maminka má na vodítku ostře vypadajícího jorkšíra ochotného mi vylepšit legíny na svěží letní perforovaný model.

Pokud opravdu není kam se zavěsit, alespoň se při každé možnosti protahuju. Jenže takový to sem tam protahování bez pořádnýho rozehřátí… a bez tyče… tyč je tyč… plíživě se začínají projevovat příznaky abstinence.

Ať je dovolená sebelepší, vkrádá se odkudsi špatná nálada. Snažím se to ignorovat, ale někde vevnitř cítím, že bude hůř.

Čím delší je pauza od tyče, tím je mi hůř. A nejen psychicky. Tělo jako by si řeklo: „Tak ty mi nedáš moji dávku? No počkej, já ti zavařím“. Začne to kašílkem, přidá se bolest v zádech, rýmička, bolest hlavy a teplota. Tím, že uniknu do nemoci, mám aspoň pádný důvod k nešplhání a tím si to jakože zdůvodním. Ale nemoc na dovolené, to je k ničemu. Pak už mě ani to pseudoprotahování netěší.

Pak už mě totiž všichni mají plný zuby a jede se domů a do Tanceláře… z donucení odpočatá a prvním dotykem tyče vyléčená!


Pavla S.
19.04.16 13:16

Pořád říkám, že nemáte nikam jezdit. My se tady trápíme, je nám smutno a vy se vrátíte nemocní. To fakt za to nestojí :-))))
Veronika B.
27.10.17 22:06

Haha:D:D Takový zážitky.A můžu se zeptat kde jste kupovali ty tyče? prosím napište mi ten obchod nebo stránku.:)
.
 


Míšin blog

Blog o Tanceláři, pole dance, pohybu, tanci, o mně, a taky o vás a o všem a o všech okolo.

Poslední články

28.01.19
První díl miniseriálu mých příprav na mistrovství světa v PoleArt 2019.
Celý článek...
13.01.19
Krátké reportážní video z premiérového dne (11.1.2019) představení Dáma na G4.
Celý článek...
16.10.18
Videoreportáž z MČR PoleArt 2018. V neděli 14.10.2018 výprava z Tanceláře bojovala v Praze. Můžete strávit celý soutěžní den s námi a kouknout pod pokličku, jak to na takové velké soutěži vypadá ze strany soutěžícího. Jen malé varování: video má 40 minut. Stojí ale za to.
Celý článek...
30.09.18
V sobotu 15.9.2018 jsme byly v Praze na Ladronkafestu bojovat v Pole Battle. Natočily jsme pro vás videoreport, abyste tam mohli být s námi. Podívejte se, jak probíhá takový soutěžní den od začátku až do konce.
Celý článek...