Předem musím říct, že mám úžasný tým, miluju je všechny bez rozdílu, jsou skvělí, přizpůsobiví, nadaní, pružní, inteligentní, milí a mají úžasnou pracovní morálku. Někdy bych je ale nejradši nakrájela na nugetky. Proč? Tak třeba proto, že skrz úvodní zahajovací číslo lektorů jsme se do TaPárty ani jednou nesešli všichni, ačkoli zrovna v tomto čísle byl plný počet naprosto klíčový. Co vám budu říkat, byly to nervy, došlo i na vyhrožování smrtí. Na jejich obranu ovšem musím říct, že si poctivě nastudovali moje nákresy formací, které se v tomto čísle vyskytovaly (ano, nákresy!), a díky tomu (a díky jejich již zmíněné přizpůsobivosti a vysoké inteligenci) jsme během dvou vyzkoušení přímo v U-klubu měli jasno; a teď si pouštím video úvodního čísla pořád dokola a pozoruju na sobě přiblble líbivo-zamilovaný výraz a dmu se pýchou. No, není se mi co divit. Jdu si to pustit znovu.

Obrovská kapitola, která se proplétala celým večerem, byl týmový Pole battle. Zpětně si říkám, že udělat pole dancovou bitvu právě týmově byl ten nejlepší nápad a příště určitě zase jedině takto. Smekám až na zem před všemi kurzistkami, které se battlu zúčastnily. Pro většinu z nich to bylo jejich pole dancové poprvé před veřejností mimo bezpečné stěny velkého sálu v Tanceláři… a to chce nějakou odvahu! Máte můj obdiv, všechny jste byly skvělé, úžasné a ohromně vám to slušelo! Pro laika pohodlně sedícího poblíž baru se sklenicí nějaké té dobroty to vše vypadá snadně, ale všichni, kdo si to kdy zkusili, ví, jak těžké je udržet své tělo (a ve dvojici ještě navíc tělo partnerky)na kovové kluzké kymácející se potvoře a ještě u toho vytvářet pohodový okouzlující dojem. U všech z vás si dobře pamatuju na vaše pole dancové začátky… a když vás potom vidím na pódiu, jak točíte s trémou, jak předvádíte kousky, které pro vás ještě před rokem byly snem… zkrátka jste moje hrdinky a za rok se zase těším, jak se nechám okouzlit a jak svoje soupeřky roznesete na kopytech!

Do příště mám asi jedno přání – a to je – nesedět v porotě. Každé pozvednutí ruky pro mě byla Sophiina volba! Srdce mi u toho pukalo a chtěla jsem se propadnout někam do prostor hluboko pod U-klubem (nejlépe do vinného sklípku, ehm). Takže příště chci svůj tým a do poroty musíme místo mě vybrat někoho víc drsného, na tohle jsem moc velký máslo.

Co se týče výsledku battlu, zaslechla jsem pár sýkorek cvrlikat, že to prý bylo nefér. Nefér? Ne. To si nemyslím, protože kdyby Laura s Gabkou nebyly v týmu Štěpy, byly by stejně v týmu někoho jiného. Tým poctivě společně trénoval a obětoval tomu spoustu volného času a nervů, měl úplně stejné možnosti a šance jako ostatní… a Pospíšilům to navíc málem rozvrátilo rodinu. Pro nezasvěcené krátké vysvětlení: Štěpův tým byl až do poslední chvíle tajný, i když svým způsobem… koumákům stejně došlo mnohem dřív, že battle o počtu sedmi týmů je nějaký divný. Maminka zmíněné Gabky byla v jiném týmu a dozvěděla se až na TaPárty, že půjde bojovat proti své dceři, a málem to s ní seklo. Tímto se Ti, Reni, ještě jednou moc omlouváme! Budiž Ti ale útěchou, že zlato je stejně doma, jak pravil Tvůj muž.

Bude to znít jako klišé, ale pro mě jste vítězové všichni! A úplně všechna úvodní battlová chorea mě naprosto ohromila, byl to opravdu zážitek. Děkuji!

Také děkuji všem dalším, kteří vystupovali v jednotlivých číslech programu během večera. Elišce, Aničce, Nikole, Helči, Evičce, Kačce, Terce a Františkovi. Oko se radovalo, srdce plesalo, a já se otřásala návaly pýchy a naprostého okouzlení. V neposlední řadě musím vysmeknout poklonu svému muži Štěpovi, který opět dokázal, že moderování mu jde na jedničku. Ono smysluplně kecat v kuse čtyři hodiny není žádná legrace, to musíte uznat. Na druhou stranu výřečnost je Štěpova přirozenost, to všichni, kdo chodíte do Tanceláře, víte z recepce. Nejlepší bylo, jak dělal rozhovor sám se sebou. Za břicho jsem se popadala.

Myslím, že i bouřlivý potlesk diváků, který provázel celý večer, dokazoval, že se TaPárty vyvedla. Děkuji za to, že jste přišli v tak hojném počtu, no, Účko nám nakonec stačilo jen tak tak. Ještě sice vydýchávám dojmy z ročníku letošního, už se ale začínám velmi těšit na další. A co vy, těšíte se taky – ať už jako diváci, nebo účinkující?

P.S.: Za fotografie děkujeme: Zuřivé reportérce Klárce a rodinnému klanu Pospíšilů.

.

 

Blog o Tanceláři, pole dance, pohybu, tanci, o mně, a taky o vás a o všem a o všech okolo.